Kde je pravda? - Vyřešit minulost

Kapitola 21.

Necelé dvě hodiny po obdržení vzkazu, vystoupil Severus z krbu na Grimauldově náměstí. Harry seděl v jednom z křesel u krbu a vypadal… Řekněme, že slova ztrhaně a zcela vyčerpaně ani zdaleka nevystihují stav, v jakém byl.

Severus se na něj tázavě podíval, ale Harry jen mávl rukou k vedlejšímu křeslu a Severus se posadil. Nespouštěl z Harryho oči. Takhle zničeného ho ještě neviděl. I po událostech na konci turnaje tří kouzelníků, kde málem zemřel, vypadal mnohem lépe.

Harry sáhl do kapsy a podal Severusovi dvě části diadému, které vypadaly, jako by ho někdo přeťal mečem.

Severus si ho pečlivě prohlédl, nebylo pochyb o tom, že tento viteál je mimo hru.

„Proto jste se mnou chtěl mluvit, Pottere?“ zeptal se.

„Taky jsem vám chtěl poděkovat, vaše rady nám bezesporu zachránily život,“ Harry se unaveně pousmál. „Tuhle chvíli by měl někdo zaznamenat. Kdyby mi někdo ještě včera řekl, že vám budu někdy za něco vděčný, upřímně vděčný, doporučil bych mu návštěvu cvokaře.“

„Říkal jste nám zachránily život, Pottere?“ zeptal se Snape podezřívavě.

„Mě a Ronovi,“ odpověděl Harry. Něco na tónu, kterým to vyslovil, přimělo Severuse zpozornět. „Ron leží u Munga, cestou zpátky jsme měli nehodu. Jen co jsme se vyškrábali z té pitomé propasti, narazili jsme na dva Smrtijedy. Doslova narazili. Museli nějak zjistit, že jsme v té jeskyni, nejspíš doufali, že jen vyzvednou naše těla. Že žijeme je dost překvapilo, bohužel se z překvapení rychle vzpamatovali.“

„Je možné, že Voldemort jeskyni zabezpečil poplašným kouzlem. To jsem netušil.“

„Jo, já vím.“

Severus se na chlapce překvapeně podíval a zvedl tázavě obočí.

„Tím, jsem chtěl říct, že vám věřím. Když jste nám řekl o všem tom ostatním, proč byste se nezmínil o poplašném kouzlu? Buď jste sklerotik, což nebude váš případ, nebo jste to prostě nevěděl.“

„Jak je na tom pan Weasley?“ zeptal se Severus.

„Schytal cruciatus a nějakou další kletbu. Je v bezvědomí, ale podle léčitelů bude brzy v pořádku.“

„A ti dva?“

„Jeden je asi mrtvý, ten druhý nevim. Neměl jsem čas se o ně starat.“ Harry si povzdechl, a pak se unaveně zeptal. „Co bude dál?“

„To už je moje starost, Pottere,“ odpověděl Snape.
„Zaprvé, myslel jsem tím, co máte v plánu. A za druhé s Potterem jděte k čertu, jmenuju se Harry, pokud vám to uniklo,“ vyjel na něj Harry.

Snape druhou část jeho poznámky ignoroval.

„Až se Voldemort vrátí z Afriky, bude se chtít pomstít za ten viteál. Naplánuje nějakou větší akci, které se osobně zúčastní. Naginiho nechá na hradě pod ochranou několika Smrtijedů. Zaútočit na Naginiho, když je poblíž Voldemort, by byla sebevražda.“

„Kdežto tohle bude děsně snadný,“ poznamenal ironicky Harry.

„Jak už jsem řekl, to je můj problém,“ odpověděl Snape, tentokrát mnohem přátelštějším tónem.

Najednou vítr rozrazil okno a portrét paní Blackové se rozječel. Severus mávnutím hůlky okno zavřel a obrátil se na Harryho.

„Máte nějaký zvláštní důvod k tomu, si tu ten portrét nechávat?“ zeptal se Severus a po krátké odmlce dodal, „Harry.“

„Je tu ze stejnýho důvodu jako ta hnusná tapiserie s rodokmenem. Nikomu se ho nepovedlo servat ze zdi,“ odpověděl kysele Harry.

„Servat ze zdi?“

„Je na něm nějaký kouzlo věčnýho ulpění nebo co. Siriusovi, McGonagalový ani Lupinovi se ho nepovedlo zrušit.“

„Bude vám vadit, když to zkusím já?“ zeptal se zničehonic Snape.

Harry na něj překvapeně zíral. „Mohl byste to zopakovat? Jsem tak unavený, že mám nespíš nějaké halucinace.“

Snape si povzdechl. „Ptal jsem se, jestli mám zkusit odstranit ten portrét a tapiserii,“ zopakoval mu.

Harry jen přikývl. Severus se zvedl a vyrazil k obrazu. Provedl sérii diagnostických kouzel a obrátil se na Harryho. „Můžu ta kouzla zrušit, ale zničím přitom ten obraz.“

„Tak to mě vážně mrzí,“ poznamenal jedovatě Harry.

Severus mávl hůlkou proti obrazu. „SUB TRAHO OMNINO“ Na tváři paní Blackové se na okamžik objevil výraz děsu, ale vzápětí obraz jakoby explodoval a snesl se na zem jako hromádka dřevěných třísek a cárů plátna. Na zdi po něm zůstal jen světlý obdélník na jinak tmavě zelené zdi. Severus na něj poklepal hůlkou. „Fuco reparo.“ A obdélník získal barvu okolní zdi. Třetím mávnutím hůlky odstranil zbytky obrazu z podlahy. Harry to ohromeně sledoval. Snape za pět minut dokázal to, o co se Sirius a někteří členové Řádu snažili pět let. Severus ho odstrčil ze dveří a stejným způsobem se vypořádal i s tapiserií, jen s tím rozdílem, že tentokrát mu to trvalo čtvrt hodiny. Tapiserie byla přeci jen o něco větší než obraz.

Když se vrátil do pokoje, Harry si ho zamyšleně prohlížel. „Proč mi dva jsme spolu vlastně na kordy?“

Severus mu upřený pohled oplatil. „Nepomohl jsem Blackovi, zabil jsem Brumbála, sloužím Voldemortovi.“

„Nepopírám, že po tom, co se událo na té věži, jsem vás chtěl zabít. Je dobře, že jste se tu pak půl roku neukázal.“ Severus pozvedl tázavě obočí. „Půl roku po Brumbálově smrti se našla jeho myslánka. Díky ní se Lupinovi povedlo mě přesvědčit, že nejste vrah, tedy ne tak jak jsem myslel, že jste, teda….“ Harry si uvědomil, jak zmateně to zní. „Víte co myslim. Do tý doby jsem doufal, že když už budu muset zabít Voldemorta, že předtím stihnu zabít i vás. A co se Siriuse týče, nebyla to vaše vina ale Kráturova, přiznávám, že mi chvíli trvalo přestat házet vinu na vás. Voldemortovi nesloužíte, to už vím taky. Ale takhle jsem to nemyslel. Byli jsme na kordy od mého prvního dne v Bradavicích, proč vlastně?“

Severus se na něj chvíli zamyšleně díval, jako by ho viděl poprvé v životě. „ Za to může pravděpodobně vaše tendence porušovat školní řád. I když svůj díl viny nesu i já a do značné míry i vaše podoba s otcem.“

„Jo, s tátou jste byl na kordy taky,“ poznamenal Harry hořce.

Severus se pohodlněji usadil v křesle. „Být na kordy není ten správný výraz.“ Vypadal zamyšleně, jako by se snažil utřídit své myšlenky. „Už od dětství jsem se zajímal o černou magii a lektvary. Většina studentů mě považovala za podivína. Pobertové byli tehdy v Bradavicích něco, jako za vás Weasleyovic dvojčata. A já byl zkrátka vhodný objekt pro žerty, nebo pro to, co za žerty považovaly.“

„No jestli to všechno bylo jako ta vzpomínka z myslánky, tak se vám ani nedivým, že jste je nesnášel.“

„Vymysleli si i horší věci.“

„Třeba vlkodlaka?“

Snape jen mlčky přikývl. „Když jste přišel do Bradavic, bylo to, jako by se tam vrátil váš otec.“

„Docela bych ocenil, kdyby mě lidi přestali přirovnávat k mému otci,“ poznamenal Harry.

„To půjde těžko. Jste mu hodně podobný.“

Harry po něm vrhl vražedný pohled, ale Severus pokračoval.

„Nemyslím tím ani tak vzhledem, jako spíš povahou. Stejně jako vy měl tendenci překračovat řády a zatahovat do malérů přátele.“

„Tak to pozor. Do ničeho jsem je nezatahoval. Pokaždé to bylo jejich rozhodnutí jít se mnou,“ ohradil se Harry.

„Překvapivě jsem si všiml, že jste Grangerovou nenutil v Chroptící chýši na mě útočit a skoro mě tak zabít,“ přerušil ho Snape ledovým hlasem.

„Pardon,“ řekl Harry poněkud ironicky. „Tehdy jsem potřeboval vědět, co mi Lupin se Siriusem chtějí říct, a bez urážky, vy jste nevypadal, že byste mě vyslechl, teda ne že byste to někdy udělal.“

„A vy jste za mnou někdy s něčím přišel?“ zeptal se Severus. „Jediné s čím jste mě otravoval byly vaše naprosto stupidní konspirační teorie.“

Na chvíli se odmlčel. K jeho překvapení na to Harry nijak nereagoval.

„Řekněte mi, proč jste sakra šel do Tajemné komnaty s tím idiotem Lockhartem?“

„A za kým jsem měl jít? Za váma? Nic proti vám, ale tehdy bych snad radši umřel, než vás požádat o pomoc. A než se zeptáte, věděl jsem, že je Lockhart naprostý idiot, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že takového kalibru. Jediné co uměl byla paměťová kouzla a i ta se mu nakonec vymstila. Ehm, profesore, proč jste nás za tu Chroptící chýši nikdy nehnal k zodpovědnosti?“

„Vás by Brumbál stejně vyloučit nenechal a narozdíl od vás, to bylo poprvé, co něco takového udělala Hermiona, nepovažoval jsem za nutné, se jí jakkoli mstít. Ale zpět k vašemu otci. On a Black byli stejní. Kam šel jeden z nich, tam šli i ostatní tři. Stejně jako vy byl ochotný nést zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. A to nemluvím o vaší bláznivé nebelvírské odvaze.“

Slova nebelvírská odvaha pronesl Severus tak zhnuseným tónem, že se Harry neudržel a rozesmál se.

„Řekl jsem něco směšného?“

„Vaše pohrdání odvahou,“ odpověděl upřímně Harry.

„Prosím?“

Harry se naklonil ke Snapovi. „Byl jste Smrtijed, věrný Voldemortovi. Pak jste ho zradil, přešel k Brumbálovi, stal se špehem, riskoval vlastní život. Po jeho návratu před pěti lety stačila jedna Brumbálova věta, a vrátil jste se tam, ačkoli jste věděl, že vás může kdykoli odhalit. A jako bývalý Smrtijed jste moc dobře věděl, co by to pro vás znamenalo. Víte, co riskujete, a přesto se tam vracíte znova a znovu. Jestli tohle není odvaha, tak už nic.“

Harry už se v tom nechtěl dál přehrabovat. Cítil, že tenhle rozhovor Snapovi není moc příjemný, a tak raději změnil téma.

„Až se Voldemort vrátí, máte tušení, co udělá, aby se pomstil za ten viteál?“

„Ne, ale bude to brzy, velmi brzy. Pokud něco zjistím, pokusím se vám dát zprávu, ale nevím, jestli se mi to podaří. Je teď velmi podezřívavý. V posledních šesti měsících umučil už tři Smtrijedy, o kterých si myslel, že ho zradili.“

Harry se mlčky zvedl a došel ke skříňce pod oknem. Něco z ní vytáhl a podal to Snapovi. Ten v tom překvapeně poznal neviditelný plášť.

„Myslím, že tohle a Pobertův plánek vysvětluje, jak jste mohl být vždy ve špatnou dobu na špatném místě, že pane Pottere?“

„Harry,“ opravil ho Harry.

„Proč mi to dáváte?“

„Zabít Naginiho nebude snadné. A já mám pocit, že Hermiona by z nějakého, mě naprosto nepochopitelného, důvodu uvítala, kdyby jste se vrátil živý a pokud možno v jednom kuse. Tohle vám v tom může pomoct.“

Severus tázavě pozvedl obočí.

„Nejsem slepej, profesore, ani nejsem takovej idiot, za jakýho mě máte. Skoro kvůli vám proklela Moodyho, nemluvě o té plamenné obhajobě. A jsem si naprosto jistý, že se svým pozorovacím talentem jste její city k vám nemohl přehlédnout.“

„Kdo všechno o tom ví?“ zeptal se Snape rezignovaně.

Harry se zamyslel. „No, vzhledem k tomu, že to ví Tonksová, tak už nespíš celý Řád. Teda celý s výjimkou Rona.“

Další tázavě pozvednuté obočí. Tak Harry pokračoval.

„Pokud vím, tak si na ní poslední dva ročníky v Bradavicích myslel, jen se nějak nedostal k tomu, aby jí to řekl. Jak je na tom teď nevím. Raději jsem mu to neřekl. Potřeboval jsem, aby v té jeskyni měl čistou hlavu a ne, aby přemýšlel o tom, jestli vám nemá zakroutit krkem. A ne, Hermiona s ním nic neměla.“

Severus se mu chvíli díval do očí, ale pak sklouzl pohledem k plášti.

„Je vám jasné, že vám ho možná nebudu schopen vrátit. Pokud vím, je to jediná věc po otci, která vám zbyla.“

„Tenhle plášť patřil Siriusovi.“ Harry se natáhl k Severusovi a uchopil límec pláště. Byly na něm ozdobně vyšity iniciály SB. Harry na ně poklepal hůlkou a červenozlaté iniciály SB se změnily na SS v zeleno stříbrném provedení. „A vrátit ho nechci.“

Severus jen přikývl a mlčky Harryho pozoroval. Ticho, rušené jen hukotem plamenů v krbu, přerušil nakonec Harry.

„Smím se zeptat, proč se s Moodym tak nesnášíte?“

„Moody je přesvědčen, že Smrtijed zůstane Smrtijedem. Proto je tak dobrý Bystrozor. K smrti nenávidí Smrtijedy, připravili ho o rodinu. Když se za mě Brumbál tehdy po Voldemortově pádu postavil a dostal mě z vězení, Moody s ním několik let odmítal mluvit.“

„Proč jste od něj vlastně odešel?“

Severus se na okamžik zarazil. Jako by přemýšlel, jestli má odpovědět.

„Nemusíte mi to říkat, je to vaše věc.“

„Já vím že nemusím, Pottere,“ Harry po něm mrskl pohledem a tak se opravil, „Harry. Ale myslím, že máte právo to vědět. Když tehdy Trelawneyová pronesla věštbu o vás a o Temném Pánovi, nevyslechl ji jenom Brumbál, ale i někdo další.“

Na chvíli se odmlčel. Harry moc dobře věděl, co se tehdy stalo, ale byl zvědavý, jestli se Snape odhodlá říct mu pravdu.

„To já jsem tu věštbu slyšel a byl jsem to já, kdo o ní řekl Voldemortovi,“ řekl nakonec Snape potichu.

„Jo, já vím. Po událostech na Ministerstvu Brumbál považoval za vhodné, se mi o tom zmínit,“ přerušil ho Harry.

„Omlouvám se.“

„Když jste mu o ní říkal, tušil jste, že to skončí dvojnásobnou vraždou a pokusem o vraždu?“ zeptal se Harry.

Severus se zarazil. „Já nevím,“ pokrčil rameny. „Myslím, že tehdy mi ještě zbývaly nějaké iluze o něm i o Smrtijedech.“

„Pak se nemáte za co omlouvat. Není to vaše vina, ale …“

Harrymu se zlomil hlas. Nedokázal před Snapem nahlas říct, že kdyby si jeho otec nevybral za strážce tajemství Petra Pettigrewa ale Siriuse, nic by se nestalo.

„Myslím, že jste chtěl ještě něco říct, než jsem vás přerušil,“ řekl nakonec.

„Voldemort začal pátrat po dítěti z věštby a dospěl k závěru, že jste to vy. Vašeho otce jsem nesnášel, ale s vaší matkou jsme nějaký čas byly přátelé.“ Harryho zděšený pohled ho přiměl dodat. “Jen přátelé nic víc. Vyhledal jsem Brumbála a o všem mu řekl. Nevěřil mi. Nakonec jsem si musel vzít veritasérum, abych ho přesvědčil. Varoval vaše rodiče. Kdyby se strážcem tajemství stal Black, jak bylo v plánu, mohli ještě žít, ale na poslední chvíli si vybrali Pettigrewa a myslím, že víte, co je Pettigrew zač.“

„Proč vám nabídl místo v Bradavicích?“

„Voldemort se už před tím snažil dostat do Bradavic svého člověka. Brumbál mu to pokaždé překazil. Tehdy jsme spolu uzavřeli dohodu. Ujmu se místa profesora lektvarů v Bradavicích a stanu se dvojitým agentem.“

„Co jste z té dohody měl vy?“

„Šanci napravit své chyby,“ odpověděl Severus upřímně.

Po chvíli ticha se Severus zeptal: „Má tento výslech nějaký zvláštní důvod?“

„Já…myslím, že dnešek mi otevřel oči. Asi jsem přestal pokládat za samozřejmé, že tu všichni budeme pořád.“

Harry se odmlčel. Najednou Severusovi připadal mnohem starší než na svých dvacet let.

„Prostě tohle byly věci, které mě zajímaly už od mého prvního ročníku. Brumbál mi na ně odmítl odpovědět, pokaždé jen něco naznačil a to způsobilo, že jsem vám věřil míň a míň.“ Pokrčení ramen.

„Já…myslim, že to je dneska poprvé, co jsme víc jak pět minut v jedné místnosti a vzájemně se neurazili. Sprostě jsem využil situace. Omlouvám se, pane profesore.“

„Profesor nejsem už dávno,“ poznamenal Snape a Harrymu poklesla čelist, když si uvědomil, že svou poznámku doprovodil lehkým úsměvem.

„Jo já vím, většina lidí z Řádu vám říká prostě Snape, ale to mi zní divně. Jako by u toho něco chybělo. Zvyk je železná košile.“

„A co Severus?“

„Prosím?“ zeptal se nechápavě Harry.

„Tak se jmenuju, pokud vám to náhodou uniklo,“ poznamenal Severus a věrohodně přitom napodobil tón, kterým Harry stejnou poznámku pronesl zhruba o hodinu dřív.

„Kdo jste a co jste udělal s profesorem Snapem?“ zeptal se Harry napůl vážně a napůl žertem.

Snape už se chystal něco odpovědět, když se náhle s bolestnou grimasou ve tváři chytl za levé předloktí. Harrymu okamžitě došlo, o co jde.

„Vrátil se,“ poznamenal tiše.

Severus se zvedl z křesla a zamířil ke krbu.

„Severusi,“ oslovil ho Harry, „nemusíte se tam vracet.“

„Možná je to naposled, ne, doufám, že je to naposled. A, Harry, děkuju.“

„Dávejte na sebe pozor.“

Severus jen krátce přikývl a zmizel v plamenech.

20. Kapitola || 22. Kapitola

EpilogPo bojiBitvaPoslední nocLámání chlebaVyřešit minulostZvěromágovéZnačkaMerlinova deskaKletby které se nepromíjejíSeverusova noční můraVyznáníPřekvapivé zjištěníNoční můraKaždý dobrý skutek je po zásluze potrestán II.Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán I.Dobrý skutekDoznáníNehodaTak tohle od něj nečekala.Mizera?Pravidla hrySnapeův důmSetkání s VoldemortemCo naplat.Záchrana, ale za jakou cenu.